🍾 Silvestrovské čtení: Moje fuckupy na volné noze
Ne vždy jde všechno ideálně a občas se nedaří. Na konci roku tak posílám trochu odlehčené čtení.
Ahoj markeťáku! 👋🏻
Je tu závěr roku, ke kterému patří i nejrůznější zvyky, jako je bilancování, předsevzetí apod. U nás doma se zabydlelo čekání na půlnoc u fail kompilací. Inu, málo co potěší víc, než cizí neštěstí, že. 😈 A tak jsem se rozhodl ukončit rok několika mými fuckupy, o kterých jsem před časem natáčel díl podcastu.
Jsme obklopeni záplavou success stories, úspěchů, referencí, motivačních článků a plánů na nekonečný růst. Ekonomický i kariérní. Jako by k životu nepatřilo nějaké to zaškobrtnutí, problémy nebo chyby.
Anglické slovo fuckup by se dalo česky přeložit nejlépe asi jako průser. Prostě něco, co se nepovede.
Vždy, když čtu nějaký příspěvek nebo poslouchám rozhovor o fuckupech, smekám pomyslný klobouk před kuráží zveřejnit i své neúspěchy. Čtu a poslouchám fuckupy rád - ne kvůli škodolibé radosti z cizích problémů, ale jako součást učení se toho, co všechno se může přihodit. Oni i všichni ti Jobsové, Buffetové, Gatesové, Baťové a Bezosové za sebou mají hromadu neúspěchů a temnějších stránek, o kterých se už tak často nemluví. Ale k životu to patří. A je fajn sdílet i je. Chybama se člověk učí a řešení problémů posiluje. V tu chvíli to často stojí za prd a snadno se propadá beznaději, ale když se s tím člověk popere a najde řešení, stojí to za to. 💡 Některé příběhy jsou až banální, jiné jsou skutečnými existenčními katastrofami. Jiné nezdary za sebou má freelancer, úplně jiné majitel firmy se sto zaměstnanci.
Při vzpomínání na své fuckupy jsem se dostal ke dvěma druhům - ten první byly moje chyby dané buď nezkušeností a velkýma očima nebo špatným plánováním. Ten druhý typ je daný špatným výběrem spolupracovníků nebo klientů. No a když to vím, můžu si na to dávat v budoucnu větší pozor, žejo. 🤷🏻♂️
Tak jdeme na ně. Pokud se ti dnes nechce číst, můžeš si článek poslechnout jako audio.
E shop, který jsem neuměl
Jedna z prvních zakázek, která mě pořádně vyškolila v tom, do čeho se pustit a do čeho ne, byla poptávka tvorby e-shopu na WordPressu někdy před deseti lety. Vypadalo to jednoduše, zadání bylo velmi vágní a vše se zdálo být hodně jednoduché. Byl to ale můj první e-shop na WordPressu, takže jsem vlastně moc jasně nevěděl, do čeho se pouštím. První chybou byl výběr špatného - skomírajícího pluginu, který - jak se brzy ukázalo - měl hodně limitů při pokusech o lokalizaci nákupního procesu. Takže místo toho, abych celkem brzy předával hotový web jsem při testování s klientkou řešil jednu chybu za druhou. Nepočítalo to správně daně, neumělo to notifikační e-maily, mělo to jak programátorské chyby tak problémy s měnama…prostě zásadní věci, se kterými jsem si nevěděl rady. Googlil jsem, hledal - a narážel na problémy. Po mnoha nocích práce a za narůstajícího tlaku klientky a po mnoha vlastních úpravách pluginu (což se nedělá) jsem se dostal do stavu, kdy jsem na své náklady musel oslovit dalšího člověka, aby mi to pomohl dodělat. A skutečně to byla slepá ulička, takže jsem pak e-shop správně překlopil na WooCommerce, a sloužil ještě mnoho let. Možná jede dosud. Byla to slušná porce stresu, marného hledání řešení, objevování dalších a dalších chyb a vyčítání si, proč jsem se do toho pouštěl. Vzal jsem si prostě větší oříšek, než na který jsem stačil, zvolil špatné řešení. Tohle ponaučení zabolelo.
👉🏻 Dál jsem byl v přijímání nových zakázek obezřetnější a pouštěl jsem se do práce, kterou jsem věděl, že dokážu. A protože jsem věděl, že eshopy na WordPressu budu chtít dělat, musel jsem se to nejdřív bokem naučit a všechno si pořádně vyzkoušet.
Ztráta referenčního klienta kvůli nestíhání
O výběru klientů a nutnosti plánování jsem povídal v jednom z minulých dílů. Než se mi povedlo všechno si urovnat, trochu jsem se natrápil. V zavalení úkoly, které jsem sice nechtěl dělat, ale které jsem neuměl odmítnout, jsem pak neměl dostatek kapacit na práci, kterou jsem dělat chtěl pro klienty, na kterých mi záleželo. Byl jsem před pár lety přizván k dokončení jednoho e-shopu jako doporučený profík.
Úprav nebylo moc, klient byl skutečně referenční, velký zákazník. Peníze neřešil, naopak vyžadoval spolehlivost, protože už se předtím párkrát spálil nespolehlivými dodavateli. Lidsky jsme si sedli, bylo to super. Jenže protože jsem do projektu vstoupil ve finální fázi, bylo potřeba dotahovat rychle a průběžně. No a to se mi pak nedařilo. V zavalení nedůležitých, ale na poslední chvíli zadávaných a neřízených úkolů jsem byl zavalený a nestíhal jsem. Málo platné bylo i pracování hodně do noci…vždy přišlo něco naléhavého, co jsem musel upřednostnit…až klientovi s e-shopem došla trpělivost a spolupráci ukončil. Vůbec se mu nedivím. Z jeho pohledu čekal na drobnosti až příliš dlouho - byť jsem pracoval od nevidím do nevidím.
👉🏻 Hodně mě to pak mrzelo a štvala mě má neschopnost udělat si v práci pořádek. Proto jsem to začal hodně aktivně řešit a i když to zabralo ještě mnoho měsíců, než se mi to povedlo, byl to ten spouštěcí moment, který nastartoval změnu.
Grafické omyly
Nevím, jestli to zařazovat úplně do fuckupů, ale k jakékoliv práci, kde se něco vytváří, patří chyby. Je snadné něco přehlédnout nebo udělat chybu. Snáze se to napraví v online světě, hůře pak, když se jedná o skutečný fyzický produkt. Takže se mi několikrát stalo, že jsem pustil do světa data, která nebyla v pořádku - byť jsem si to hlídal a kontroloval si je. Naštěstí to za celou dobu byly jen ojedinělé případy, ale i tak to byly chyby, které mě stály pár desítek tisíc. Ať to byly třeba špatně připravená data pro tisk mnoha kalendářů, kdy chybu zjistil až zákazník při jejich převzetí od tiskaře nebo třeba při přípravě dat pro výrobu sportovního oblečení, kdy v době, kdy jsem s tím neměl zkušenosti jsem připravil data špatně a opět to zjistil zákazník při přebírání desítek hotových produktů od výrobce. Nedalo se nic dělat, chyby byly na mé straně, musel jsem se k tomu postavit čelem a na své náklady zajistit nápravu. I to k práci na volné noze patří.
👉🏻 Víc a víc si hlídám práci, která ode mě odchází - velmi snadno se udělá chyba a ještě snadněji se přehlédne. Proto se snažím maximálně soustředit, než pošlu finální data někam do světa.
Překupník pluginů
Tohle je spíš taková perlička - ne zásadní problém. Potřeboval jsem pro jeden e-shop na WordPressu koupit plugin na propojení s dopravcem. Narazil jsem na nového prodejce, který plugin nabízel o něco levněji, než vývojář, od kterého jsem dosud pluginy kupoval. Tedy jsem jej koupil, nasadil a spustil. Netrvalo ale dlouho, než se začly projevovat chyby a první problémy. Vyloučil jsem všechny ostatní možnosti problémů a kontaktoval autora s dotazem. Bez odezvy. Neobjevila se ani aktualizace řešící chyby. Prodejce na emaily nereagoval, tak jsem se pokoušel dovolat. Po telefonu sice nápravu slíbil, ale dále se nic nedělo. Dny běžely a e-shop měl díky tomu problémy. Pustil jsem se tedy do hledání problému v kódu sám a k mému úžasu jsem ze zdrojáků zjistil, že pluginy napsal ten vývojář, od kterého jsem do té doby pluginy kupoval. Koupil si ho, poupravil, aby to nešlo tak lehce poznat a prodával jako své dílo. Ale protože se v tom asi moc nevyznal, nezvládl udělat úpravy, které napojení nově vyžadovalo díky změnám u dopravce. Spojil jsem se tedy s původním autorem, plugin nakonec stejně koupil od něj (fungoval skvěle) a dozvěděl jsem se, že nejsem první napálený a že už vše řeší trestním oznámením na přeprodejce.
👉🏻 Inu, levné nemusí být výhodné. Od té doby neexperimentuji a nové zdroje si pořádně ověřuju.
Bohémský podnikatel
Je tomu taky asi deset let, kdy se na mě obrátil zákazník se zahraničním příjmením se žádostí o spolupráci. Chtěl komplexně zaštítit novou značku kávy a síť nově vznikajícího řetězce kaváren v České republice. Velmi ambiciozní projekt. Ke kávě mám blízko a mám s takovou prací bohaté zkušenosti, tedy jsem byl potěšen hezkou zakázkou. Po telefonu jsme vyřešili prvotní zadání, já připravil nacenění, které bez problémů odsouhlasil. Připravil jsem rámcové návrhy a potkali jsme se, abychom vše probrali. Byl to asi čtyřicetiletý, sympatický, komunikativní až žoviální muž a s nástinem další spolupráce spokojený a zval mě na další schůzku, kde byl přítomen i architekt řešící návrhy interiérů kaváren, abychom na projektu spolupracovali od začátku společně. Ideální. Při třetí schůzce jsem si uvědomil, že je onen pán vždy celou dobu hodně roztržitý a nervózně si pořád hlídá okolí. Že každá další schůzka se koná na jiném místě. I že jeho znalosti kávy vlastně nejsou na nijak valné úrovni. A že neřeší podstatné věci, které by měl. Zkrátka začal mi blikat v hlavě malý červený majáček. Tak jsem mu vystavil fakturu za práce do té doby odvedené. Přijal ji v pohodě. A pak to začlo. Nezvedal telefony, nereagoval na SMS, když už jsem se dovolal, dušoval se o tom, že platbu uhradil. Pak zas že je problém v bance. No klasika. Pak mi volal ilustrátor který kreslil motivy, že mu pán dluží za hotovou práci, zanedlouho poté mi volal pan architekt, že klient nezaplatil ani jemu. Po dalších pár týdnech jsem upomínání vzdal. Myslím dokonce, že si i číslo zrušil. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na něj asi po půl roce náhodně narazil ve městě. Uviděli jsme se vzájemně na delší vzdálenost a hned mě poznal. Prudce změnil směr a dal se do běhu. Utekl přede mnou. Díky nekonečným internetovým archivům jsem si pak našel, že ke svému cizokrajnému příjmení přišel tak, že si po výkonu trestu ve vězení nechal změnit rodné jméno i příjmení. Byl to prostě podvodník a kriminálník.
👉🏻 Intuice zapracovala sice pozdě, ale přece. Naštěstí jsem práce stopnul brzy a znamenalo to pro mě (narozdíl od dalších zúčastněných) hlavně ponaučení, že ne všichni hrajou férově.
Mladý a bohatý (akorát že vůbec)
Životní scénář mívá občas podobné kapitoly. Podobně jako u zakázky s kávou to začalo i zde slibně. Paradoxně to bylo v ten stejný rok. Volal mi sympatický mladý zákazník, že se chce potkat a probrat spolupráci. Rozjíždí velkou firmu a chce pomoct s kompletní grafikou a webem. Potkali jsme se v kavárně, byl sympatický - vydělal si prý peníze v zahraničí a chce tu rozjet firmu. Pro prvotní oslovování partnerů potřebuje logo, vizuál, vizitky, desky na dokumenty a nějaké základní věci, aby tam nešel s prázdnou. Dbal na to, aby vše bylo v prvotřídní kvalitě. I vizitky chtěl velmi originální a drahé. Sám byl velmi dobře oblečený, prostě člověk, ze kterého peníze sršely. Povídal o sobě i osobnější věci, povídal jak se těší na své nové sportovní auto, které si jede za týden vyzvednout. Na další schůzku již přijel sporťákem a vše pokračovalo podle plánu. Sám se hlásil o fakturace a protože jsem již byl opatrnější a do práce jsem se pustil po uhrazení zálohové faktury, neměl jsem důvod k jakémukoliv podezření. Firma nebyla psaná na něj, ale na jeho přítelkyni - prý k tomu má důvody. No, měl. Pak to přišlo. Z ničeho nic se mi ozvali z tiskárny, kde si nechával tisknout tiskoviny (a já jim posílal data, takže na mě měli kontakt), že jim pán dluží peníze. Ze začátku jsem ho obhajoval - i on mi tvrdil, že to zaplatil. Brzy se rozjelo klasické kolečko jako v předchozím případě. Že zaplatil, že to banka popletla, pak nebral telefon, pak úmrtí v rodině, pak byl v nemocnici a z jeho čísla jen odepisovala údajně přítelkyně, že je na tom hodně špatně. Takže stopka a konec. V tiskárně se ovšem nevzdávali a vzhledem k tomu, že byla majitelkou firmy jeho přítelkyně, kontaktovali přímo ji. Ta o ničem nevěděla, byla v šoku, že na ni jsou nějaké dluhy. K tomu se (jak jsem se později dozvěděl) přidalo neplacení leasingu sportovního auta…a z pána se vyklubal vykuk, co si všude půjčuje peníze a dělá dluhy, které neplatí.
👉🏻 No, i tady bych v něm podvodníka nehledal. Opět jsem měl vlastně štěstí, že to moc nebolelo.
Ne všichni lidé hrají fér. Co jsem se bavil s dalšími kolegy na volné noze, většina už zažila různé podnikavce, kteří slibují nádherné zakázky, kdy pro přesvědčení koncového klienta je nejprve nutno odvést zdarma nějakou práci - ideálně vymyslet celé řešení nebo udělat prvotní návrh. Prý je to formalita a pak už se bude řešit ta velká zakázka. A buď pak nápad vykradou a použijí sami nebo zmizí z povrchu zemského pod zástěrkou rodinných tragédií a tak podobně. Ne vždy je taky smlouva o mlčenlivosti ve výši mnoha milionů klíčem k práci na velkém projektu. Třeba je to jen pokus o světovost snílka, který má velké oči.
A u férovosti ještě zůstanu - i klíčový spolupracovník by měl být člověk spolehlivý a co nejvíc - měl by komunikovat. I když se něco nepovede, i když nestíhá, i když se dostane do úzkých, měl by komunikovat. Jakmile se postaví projekt na člověku, který nezvedá hovory, neodepisuje na zprávy ani e-maily, je zle.
Na konec vzpomenu ještě na pána, který si u mě objednal školení tvorby webů. Chtěl začít s podnikáním na volné noze, byl grafik, ale chtěl se pustit i do tvorby stránek a měl otázky, na které potřeboval odpovědi. Školení bylo fajn, vše proběhlo korektně a byl spokojený. Dokonce byl spokojený do té míry, že mi okopíroval můj web, články i tehdejší slogan. 🤦🏻♂️ Evidentně to ale k úspěchu nestačilo, po čase se nechal zaměstnat.
A poslední perličkou byla schůzka ve sklepních prostorách jak vystřižená z Jamese Bonda, kdy byla utajenost informací na takové úrovni, že byla podmínkou absence jakékoliv elektroniky, prohlídka detektorem kovu, odevzdání vypnutých telefonů s vytaženými bateriemi do odstíněného sáčku před GSM signálem. To vše jako prevence průmyslové špionáže před spuštěním utajovaného projektu. No, život je pestrý. A ten podnikatelský obzvlášť.
To bylo poslední letošní odlehčené čtení. Přeju ti úspěšný vstup do nového roku a zase za dva týdny ahoj! 👋🏻
Honza Barbořík
marketér s duší grafika
💛 Pokud se ti newsletter líbí, budu rád, když se o něj podělíš s dalšími lidmi, které by mohl zaujmout.